Podpora
Tiskové rozměry
Tiskové rozměry určuje vlastní potiskovaný výrobek nebo tisková paleta.
Standartní maximální tiskové rozměry
- Pánské trička – 45 x 60 cm
- Dívčí trička – 28 x 45 cm
- Rukávy – 13 x 20 cm
Ostatní tiskové rozměry
Maximální tiskový rozměr 48 x 65 cm je možný pouze u jednobarevného tisku. Tisk přes švy, na bok, přes průkrčník lze provádět pouze jednobarevně. Doporučujeme konzultaci s obchodníky.
Přesné umístnění tisků se poovádí pomocí laserových zaměřovačů. Upozornění - optický střed nemusí být středem rozměrovým.
Umístnění tisků
Základní umístnění
- Předek: na srdce, na střed
- Záda: na střed, za krk, na lopatky
- Rukáv: na střed
Netradiční umístnění tisků lze provádět pouze po předchozí konzultaci s obchodníky. Na základě konkrétního požadavku posuzujeme vhodnost umístnění tisku. Atypické tisky provádíme přes rukávy, na bok, přes průkrčníky, na okraj spodního lemu, přes zip.
Upozornění - optický střed nemusí být středem rozměrovým.
Galerie
Technologie
Společnost T-SHIRTS 4U převzala při nákupu strojového parku zavedená moderní pravidla a postupy. Pro velkoobjemové zakázky používá sítotiskové stroje od předního světového výrobce MHM Kufstein. Kvalitní a rychlou fixaci sítotiskových barev zabazpečuje vysokokapacitní plynová sušící jednotka s nízkou energetickou náročností – Calmat. Malosériové, personifikované a specifické zakázky jsou vyráběny digitální technologií, strojní výšivkou nebo transferovým tiskem. Společnost T-SHIRTS 4U využívá současné moderní technologické a pracovní postupy při tisku, což umožňuje tisk velmi složitých vícebarevných motivů rychle a v dokonalém soutisku barev. Poptávka po stále náročnějších aplikacích nás neustále motivuje a inovace tisků je naším hlavním strategickým cíle. Již dnes nabízíme až 14-ti barevné tisky, specielní 3D tisky, potisk bavlněných i syntetických materiálů či široké spektrum tisků efektovými barvami. Moderní technologie nám umožnuje časově zvládat i náročné velkoobjemové zakázky v požadovaných termínech a současně dosahujeme takové kvality, že výsledek přesahuje zákazníkovu představivost o kvalitě tisku na textil.
Školení a semináře
Společnost T-SHIRTS 4U na nepravidelných seminářích pod názvem “Dekorace a tiskové aplikace na textilní material” představuje následující témata:
- Stručný pohled do historie sítotisku
- Obchodní a výrobní dokumentace – objednávky, grafické podlady, zboží
- Druhy prováděných aplikaci na textilní materály
- Sítotisk na textil – bavlněné a syntetické výrobky
- Používané druhy barev
- Výšivka – strojní výšivka na textil a čepice
- Digitalní tisk
- Embossing
- Ostatní typy aplikací – kombinace – efekty
Sítotisk
Sítotisk je tisková technika založená na protlačování barvy průchodnými místy obrazové šablony. Průtisková šablona je kontaktně přiložena na potiskované médium a přes ni se ručně, mechanicky nebo automaticky pohybuje stěrač.
Existuje ovšem i rotační sítotisk, kdy se potiskované médium pohybuje mezi dvěma válci, z nichž jeden je tvořen sítí a uvnitř něj je pevný stěrač; tento způsob je téměř výhradně používán při potisku textilu (tím se rozumí potisk látky v nekonečném pásu, ne potisk triček a reklamních předmětů). V sítotisku se více než v jiných tiskových technikách využívá přímých barev. Sítotisk umožňuje tisknout na celou škálu různých médií, papír nevyjímaje. Velmi často se ho využívá k nanášení laku na tiskoviny vytištěné například ofsetem. Díky použití sítotisku při nanášení laku je možné lakovat jenom určité vybrané části (tzv. parciální lak) a také je možné nanášet lak v poměrně velké vrstvě, což umožňuje vytváření zajímavých efektů. Výhodou sítotisku je velký nános tiskové barvy, neomezené možnosti volby potiskovaného materiálu (obaly, hrnky atd.) a efektivnost i při nízkých tiskových sériích.Pro kvalitu samotného tisku je nezbytná pečlivá příprava síta zkušeným tiskařem. Na čisté síto je třeba rovnoměrně nanést světlocitlivou emulsi, po jejímž zaschnutí je síto připravené k osvitu. Síto pak společně s printonem osvitujeme speciálním zdrojem světla. Pro dokonale ostré kontury je lepší použít bodový zdroj světla. Tam, kde černými body printonu světlo neprochází na světlocitlivou vrstvu síta, se tato vrstva dostatečně nevytvrdí a po osvitu jí lze vymýt. Osvícená místa síta pak nepropouští barvu zatímco zakryté body - motiv jsou propustné. Takto připravené síto už prochází pouze drobnými úpravami jako je retušování, aby bylo dosaženo stoprocentně kvalitního tisku bez zrn apod..
Samotný tisk je již pouze mechanickou záležitostí, kdy po připevnění sítotiskového rámu do stroje, stačí na síto rozlít barvu, kterou pak pohyblivá těrka protírá prázdnými oky síta na připravený potiskovaný material v mašem případě na textilní materiál.
Při vícebarevném tisku je samozřejmostí, že je třeba použít na tisk každé barvy zvláštní síto. Šablony se připravují stejnými výše uvedenými postupy, eventuelně při tisku s tónovými přechody je třeba využít rozklad barev pro rastrový tisk. Pro dosažení požadované kvality reprodukcí je nutné zvolit vhodný druh a jemnost rastru. Druhy rastrů se odlišují tvarem bodů, na které je motiv rozložen a podle toho se také využívají pro odlišné typy tisků. Jemnost rastu je závislá na druhu resp. průměru vlákna použitého síta. V současnosti se využívají rastry o jemnosti až 50 rastrových bodů na 1 cm. Při vícebarevném tisku je třeba se zaměřit na přesnost soutisků jednotlivých barev. Pro přesný soutisk zvláště u komplikovanějšího potisku textilu slouží tzv. karusely, které mají obvykle čtyři a více tiskových pozic. Na každé pozici probíhá tisk jedné barvy, což umožňuje setrvání potiskovaného materiálu na podložce ve stejné poloze. Podložka se pak otáčí z pozice prvního síta do pozice následující, aniž by se manipulovalo s potiskovaným materiálem, docílí se tak téměř dokonalého soutisku. Takovýmto způsobem lze natisknout barevný obrázek téměř o dokonalosti fotografie. Základním činitelem, který ovlivňuje konečnou kvalitu tisku je síto. Na druhu použité sítoviny závisí ostrost a jemnost obrazu. Na výrobu sítoviny se dnes používají v podstatě dva materiály, polyamid a polyester. Polyamidové vlákno je pružnější a tažnější, a proto je používánopředevším tam, kde potřebujeme místně pružnou šablonu. Polyesterové tkaniny jsou pevnější a chemicky odolnější, proto jsou používány při vysokém nároku na přesnost tisku a na jeho životnost. Nejznámějším výrobcem všech typů používaných tkanin je Švýcarsko. Pro upevnění sítoviny je nezbytný rám. Nejčastěji se používají rámy hliníkového tenkostěnného profilu, na které je tkanina přilepena speciálními lepidly. Používají se i rámy ocelové. Rám musí být každopádně dostatečně tuhý, protože sítovina na něj působí tahem 1,5 až 3 kg na 1 cm délky strany rámu a síto přitom musí zůstat zcela stabilní i při velkých tlacích stěrky. Pro samotný tisk se používají stroje ruční a plně automatické Kromě této mechanické stránky je sítotisk záležitost chemická. Pracuje se s barvami, jejichž složení ovlivňuje konečné chování potisku, na tom kterém materiálu. Světlocitlivé emulze, ředidla, retuše a další - to vše je chemie, bez jejíž znalosti se zkušený tiskař neobejde. Pro rozsáhlé možnosti využití sítotisku se většina tiskáren specializuje pouze na určitou oblast. Právě v té oblasti pak tiskárna, díky svým zkušenostem, může dosahovat solidních výsledků při vhodným kombinacích používaných chemikálií.
Historie sítotiskové technologie
Úvod do historie sítotisku a sítotiskové techniky.
Počátky sítotisku historikové datují do období mezi roky 500 a 1000 před naším letopočtem, kdy byla v Číně vynalezena tzv. šablonová technika tisku pro potřeby opakovaného tisku stejného motivu, především kultovních obrázků Buddhy. Tato technika byla později využívána i v Japonsku pro potisk rituálních oděvů a keramiky. Tam byla také výrazně zdokonalena. V 18. století začínají Japonci používat nosič pro složité do detailu propracované šablony a posléze i síť z lidských vlasů, na kterou se pomocí lepkavé hmoty mohla přilepit jakkoli komplikovaná šablona. Postupem času byla síť z lidských vlasů nahrazena tkaninou z hedvábí. K dalšímu výraznému zdokonalení této technologie tisku dochází už v Evropě, na počátku 20. století. Tehdy se v Anglii začal používat vykrývací roztok místo papírové šablony. Tímto roztokem se na síťovinu napjatou na rámu maloval negativní obraz. Roztok nepropouštěl barvu, a tak protřením barvy skrze síto vznikl na dané podložce požadovaný obraz. Zásadní obrat ve vývoji šablonového tisku nastal pak po druhé světové válce, kdy s rozvojem chemie byly také vynalezeny světlocitlivé roztoky pro výrobu sítotiskových forem fotochemickým procesem. Rozvoj šablonového tisku především v Anglii a USA vedl k hledání odpovídajícího názvu pro tuto technologii. Vedle anglického silk screen - sítotisk používaného v průmyslu, se v oblasti umění pro šablonovou techniku tisku originálních grafických listů zažívá termín serigrafie. Sítotisk se začal používat v průmyslu k potisku obalů, přístrojů, štítků, a mnoha dalších věcí a v umění se stal rychle uznávaným a oblíbeným způsobem vytváření unikátních a neopakovatelných uměleckých děl např. Marilyn Monroe od Andy Warholla.
Historie sítotisku v české republice (zdroj: Eduard Ovčáček, Dagmar Milatová, pedagogická fakulta OSU, katedra výtvarných prací)
Historie našeho sítotisku fakticky začíná po druhé světové válce. Traduje se historka, že v západní části republiky, která byla osvobozena americkými vojáky, si všimli lidé, kteří působili v reklamě, jak vojáci potiskují přes síta bojovou techniku číslicemi, písmeny a piktogramy. Odtud prý vznikla inspirace pro český sítotisk. Hledaly se materiály a technické podmínky, za kterých by se mohl náš sítotisk provozovat.. Tisklo se třeba přes třikřížková a čtyřkřížková mlynářská síta. Byly to obtížné začátky, které se později přece jenom zlepšovaly a i u nás se začaly barvy a materiál pro sítotisk vyrábět a technika sítotisku se pozvolna rozvíjela. Technika sítotisku pronikla do nejrůznějších oborů našeho průmyslu a byla i běžně užívána v podnikových propagacích, kde se dalo pokoutně leccos pro umělce vytisknout. Tato situace prakticky trvala až do roku 1989, protože vše, co souviselo s tiskem a rozmnožováním tiskovin atd., bylo přísně sledováno totalitní mocí. Po roce 1989 nastal rychlý rozvoj sítotisku ve všech oborech, i v umění. Na středních a vysokých uměleckých školách (VŠUP Praha, AVU Praha, Ostravská univerzita a další) se začala technika sítotisku – serigrafie vyučovat, aby doplnila ostatní klasické grafické techniky. Jak již bylo řečeno, ve druhé polovině šedesátých let někteří umělci i u nás začínají sítotiskovou technikou realizovat první serigrafie. Je to dnes již světově známý umělec Jiří Kolář, který v roce 1967 přišel s potiskem plátna pomocí serigrafie. Miloš Urbásek již v roce 1966 vytvořil jednobarevné serigrafie „Serie 5“ s fragmenty číslic sestavených do čtvercových kompozic. Grafik a malíř Jan Kubíček tvoří serigrafie, kde rozvíjí geometrické a prostorové představy. Radoslav Kratina ve svých serigrafiích (1968) uplatňuje princip multiplikace výtvarných elementů, které známe důvěrně z jeho variabilních plastik. Mohli bychom jmenovat řadu dalších pozoruhodných umělců, ale výčet a hodnocení by zabralo hodně prostoru. V sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých letech serigrafie již běžně tisknou další umělci, kteří používají nových metod, nových materiálů, barev a přístrojů, než byly k dispozici v šedesátých letech. V současné době je tvorba serigrafií spojena i s počítačovou a reprodukční technikou.